Poradna pro rodiče - Řeč

Řeč

Lidská řeč je jedinečným dorozumívacím prostředkem. Umožňuje nám navzájem si sdělovat své myšlenky, nápady, touhy a sny. Umožňuje také porovnávat naše názory, předávat své zkušenosti.

Dává nám možnost vyprávět. A právě vyprávěním příběhu malého chlapce Filipa bych vás chtěla naladit na téma: řeč.

Filip byl ještě u maminky v bříšku, když se jeho rodiče přestěhovali za prací do zahraničí. Oba byli Češi, doma mluvili česky, ale žili v hlavním městě Belgie - Bruselu. Filip se tam narodil. Maminka byla na mateřské, táta měl dobrou práci na úřadě. V Bruselu se mluví převážně francouzsky. Filipův táta to uměl, maminka ne. Jen základní věty. Filípek rostl a rostl, byl živý, usměvavý a bystrý kluk, ale nemluvil.

Ve dvou letech řekl stěží pár slov – baba, bác, tata, mama, hají. Jeho rodiče o něj začali mít vážné obavy a tak se na mě obrátili o radu. Psychologické vyšetření chlapce poukázalo na zdravý vývoj ve všech oblastech (kromě řeči). Ani rodiče nedělali zjevně žádnou chybu. Řekla jsem jim, ať hlavně Filípka do řeči nenutí, pokračují dál v běžných hrách a aktivitách a ještě jeden rok počkají. Ovšem za rok se nic nezměnilo. Začala jsem se bát i já. Domluvili jsme Filipovi logopedické vyšetření, ale než se stačilo uskutečnit, Filip nastoupil do školky. V Bruselu.

Po dvou měsících začal brebentit česky i francouzsky a jeho řeč pelášila dopředu závratným tempem. Dnes je Filipovi 8 let, chodí do výběrové mezinárodní školy a mluví plynule třemi jazyky. Když za mnou občas přijedou na návštěvu, neustále mi něco povídá a je k nezastavení. Nikdo už nezjistí, čím to tehdy bylo a proč se Filipův vývoj řeči zpočátku opozdil.

Z mé praxe mám zkušenost, že se to občas stává u dětí vyrůstajících v cizině nebo ve vícejazyčném prostředí, ale mnohdy i u dětí v prostředí běžném. Jedno je však jasné. Každé dítě je jedinečné a vývoj každého dítěte je individuální. Nelze vždy vše srovnávat a průměrovat.

Proto se nebojte, vážení rodiče, když Vaše dítě „neroste přesně podle tabulek“. Dejte mu čas, dostatek lásky, podnětů a trpělivosti, a pokud si přece jen nejste jisti a máte obavy, ptejte se, konzultujte s odborníky, mluvte o tom. Jedinečná lidská řeč Vám to umožňuje.

O vývoji řeči 

 

Pláč a křik - jsou prvním dorozumívacím prostředkem dítěte. Zprvu, hned po narození jsou pouze reflexem, ale velmi brzy začnou sloužit k dorozumívání s okolím a upozorňování na potřeby, které dítě má (hlad, žízeň, bolest, chlad, nedostatek pozornosti apod.).

Dítě jimi vyjadřuje převážně nelibé pocity. Pro začínající maminky a tatínky je často velmi těžké rozlišit, kterou potřebu dítěte je třeba uspokojit a co ho trápí. Postupem času se však rodina sžije a signály jsou jasnější.

Broukání a žvatlání – snad každý z nás si dovede představit, jak něžné, kouzelné a odzbrojující jsou zvuky spokojeného broukajícího si miminka. Když se k tomu ještě přidá smích, napodobování zvuků a radostné výskání, změkne srdce každého tvrďáka. Období žvatlání začíná obvykle kolem třetího měsíce dítěte. Je velmi důležité na dětské zvuky reagovat, napodobovat je, dávat dítěti najevo radost z jeho projevů.

Baba, tata, mama, bá(c) – řada maminek, které se o svá miminka vzorně dennodenně starají, mohou zažít při prvním slově dítěte malé ale vlastně milé zklamání. Místo očekávaného mama, zazní poprvé z úst malého človíčka slovo tata nebo dokonce baba bez ohledu na to, jak je v rodině tchýně oblíbená. Ale mama následuje hned vzápětí a postupně se přidávají další jednoduchá slova a dítě také rozumí jednoduchým pokynům (nene, kuk, pápá, hají, ham apod.). První slova se objevují kolem 1 roku dítěte.

Co to je? – mezi 2. a 3. rokem se výrazně rozšiřuje slovní zásoba a děti začínají skládat slova do vět. Vyslovují obvykle správně téměř polovinu hlásek (M B P, A E I O U,D T N, G CH, J K, V F, OU AU). Děti se učí pojmenovávat stále nové a nové věci, proto neustále kladou otázku „Co to je?“ a stále dokola se ptají na to samé.

Proč? – jakmile umí dítě pojmenovat řadu věcí kolem sebe, snaží se pochopit jejich účel, souvislosti. Klade otázku proč a to často donekonečna, až už dospělí ani neví, jak má odpovědět, aby dítě svou odpovědí uspokojil. Pro dítě to však zásadní význam má. Ve věku od 3 – 5 let si děti rozšiřují povědomí o světě, slovní zásobu, správnou gramatickou stavbu vět a paměť. Dokáží recitovat říkanky, rychle si zapamatovat písničku, básničku, jednoduchý opakující se děj (klasické pohádky O kůzlátkách, O veliké řepě apod.).

Už můžu jít do školy? – v ideálním případě dítě nastupující do školy (6 a více let) umí správně vyslovovat všechny hlásky, mluví ve větách, gramaticky správně, dokáže smysluplně vyjádřit myšlenku, používá minulý a budoucí čas, zná své jméno a příjmení, jména rodičů a sourozenců, umí pojmenovat a vysvětlit běžné věci a jevy kolem sebe, dokáže převyprávět jednoduchý příběh, pohádku, přednést básničku nebo písničku. Pokud tomu tak není, je vhodné navštívit logopedickou poradnu a zjistit příčinu.

Jak na to aneb co dělat, aby dítě pěkně mluvilo?

 

Vývoj řeči úzce souvisí s celkovým tělesným i duševním vývojem dítěte. Pokud je vše v pořádku, můžeme se směle pustit do práce. Především je potřeba poskytnout dítěti dostatek různorodých podnětů, zážitků, tvorby, zábavy a dobrodružství, aby se přirozeně rozvíjelo po všech stránkách.

 

  • Mluvení – od narození děťátka je důležité s ním mluvit, komunikovat. Reagovat na jeho křik, pláč, úsměv, napodobovat zvuky, které vydává, pojmenovávat věci a jevy kolem něj. Je vhodné snažit se od začátku správně vyslovovat – mluvit něžně, laskavě, ale NEŠIŠLAT! V pozdějším věku trpělivě odpovídat na otázky „Co je to?, Proč?“, stále dokola pojmenovávat věci, vysvětlovat souvislosti, povídat si s dítětem o světě kolem něj. Dítě se z velké části učí nápodobou, proto je třeba snažit se mluvit doma správně, nekomolit slova, vyhýbat se výrazům, kterým dítě nemůže rozumět. Vynechat ze slovníků vulgarismy, zesměšňující výroky, nadávky.

 

  • Čtení – kvalitní dětské knížky poskytují dětem možnost poznat krásu rodného jazyka, výrazně rozvíjí slovní zásobu, upevňují gramatickou skladbu jazyka, rozvíjí fantazii, představivost. Zprostředkovávají zážitky, napětí, zábavu a dobrodružství. Rozvíjí nejen řeč, ale také myšlení, paměť, citovou a charakterovou stránku člověka. Pro předškolní věk jsou ideální zejména klasické pohádky a jednoduché dětské příběhy. Prostřednictvím příkladů učí děti reagovat v různých situacích, varují před nebezpečím, vymezují dobro

 

Moje oblíbená dětská kniha je Pohádka za pohádkou. Kniha 12 klasických českých pohádek (O neposlušných kůzlátkách, O Červené Karkulce, O Bajajovi atd.), převyprávěných laskavým a hravým jazykem vhodným pro děti v předškolním věku doplněná krásnými výpravnými ilustracemi, na kterých dítě může pozorovat děj, vyhledávat detaily, ztotožnit se s postavami. Ke každé pohádce následují úkoly a otázky, které pomohou dětem pohádku lépe pochopit, poučit se z ní a spolu s rodiči si o ní ještě popovídat. Mně osobně velmi vyhovuje i velký formát knížky. Když hlídám své dva synovce (3 a 5 let), ležíme spolu večer v posteli a čteme si z této knížky, mám text otevřený na své straně a ilustrace směřují k dětem, které si je mohou pohodlně prohlížet.

 

 

  • Básničky a říkanky – rozvíjí rytmizaci, procvičují paměť. Jsou velmi důležité pro rozvoj sluchové analýzy a syntézy - tedy schopnosti rozlišovat jednotlivé hlásky, slabiky, intonaci v řeči. Kromě řečových dovedností rozvíjejí také hudební sluch, smysl pro řád a pravidelnost. Rytmus je přirozenou součástí člověka, lidské srdce udává rytmus těla, čas běží v rytmických periodách. Říkadla jsou pro děti srozumitelným a zábavným nástrojem rozvíjení řeči často s možností pohybového doprovodu (Paci, paci, pacičky, Zajíček ve své jamce apod.).

 

  • Hudba a zpívání – písničky mají pro rozvoj řeči podobnou funkci jako říkanky, ale kromě pravidelného rytmu mají navíc ještě výraznou melodii, tedy prohlubují intonační dovednost.

 

  • Vztahy – řeč je dorozumívacím prostředkem. Je velmi důležité umožnit dítěti dostatek kontaktů s druhými lidmi – s širší rodinou, s vrstevníky, s dalšími dospělými lidmi, se skupinou, s kolektivem. Učte dítě mluvit s prodavačkou obchodě, s lékařem, s dalšími autoritami, učte jej říci si druhým o pomoc, o radu, řešit konflikty s vrstevníky, požádat o hračku, získávat samostatně informace.

 

  • Rozmanitost – pestrá nabídka aktivit, seznamování dítěte s různým prostředím, všestranný rozvoj má vliv na schopnost dítěte se dorozumívat. Bereme-li dítě na výlety, sportujeme s ním, navštěvujeme zajímavá místa, učíme jej poznávat přírodu i moderní svět - rozvíjíme znalosti, zkušenosti, slovní zásobu a přehled o světě kolem něj. Je třeba mít na paměti, že televizní pořad ani sebelepší počítačová hra neumožňují dialog – rozhovor, jde o jednostranný přenos informací, na kterém se dítě samo aktivně nepodílí, nemá možnost se dotazovat, sdělovat své potřeby a dojmy. Dovednost komunikace se tímto příliš nerozvíjí.

Co dělat, když se nedaří?

Vývoj každého člověka je jedinečný. Opožděný vývoj řeči může být problémem, ale taky nemusí. V ranném věku dítěte je důležitá především trpělivost a dostatečné množství podnětů. Dítě do mluvení nenutíme, ale nabízíme dostatek přirozených situací a kontaktů, které mu pomohou se uvolněně projevit. Pokud se však řeč u dítěte vůbec nerozvíjí nebo se rozvíjí nepřiměřeně pomalu a s obtížemi, je nutné se obrátit na odborníka. Do 4 let dítěte doporučuji konzultovat nepříznivou situaci s dětským lékařem – pediatrem a zhodnotit celkový vývoj. Pediatr doporučí další vhodný postup. Od čtyř let doporučuji návštěvu logopeda, případně dětského psychologa, pokud spolu s opožděným vývojem řeči zaostávají i další funkce a projevy dítěte. Pokud dítě pouze špatně vyslovuje, je třeba mít na mysli, že výslovnost řady hlásek se ustálí až mezi 5. a 6. rokem (zejména r, ř, c, s, z a složité kombinace hlásek „cvrček, dřeň, střídat“ apod.). Určitě však nic nepokazíte, budete-li se informovat již předem. Důležitým zdrojem informací jsou také paní učitelky v MŠ – kromě odborných znalostí mají lepší možnost porovnání. Druhů různých řečových poruch je celá řada, ale včasnou péčí a odborným přístupem jim lze ve většině případů předejít.

 

Mgr. Kateřina Motlová, psycholog

Oblastní metodik prevence

Pedagogicko-psychologická poradna a Speciálně pedagogické centrum Olomouckého kraje