Zámek nasvítily stovky loučí a voskovic. Tmou světlo probleskuje do celé krajiny
a láká hosty k návštěvě. Popelka dojela, vystoupila z kočáru a uslyšela krásnou
hudbu.
Ostýchavěsechtělavrátit, netroufla si totižvejít do ténádhery. Pak si vzpomněla
na všechny úsměšky nad tím, že se neumí chovat. Rozhodla se ale být statečná.
Vešla do dveří a v sále to zahučelo obdivem.
Od úst k ústům se neslo, že si přijela zatančit s princem půvabná princezna
z cizí země. Mladík, když uviděl Popelku, úžasem a překvapením nad její krásou
zapomněl na všechno kolem sebe. Žádná dívka již neměla šanci. S neznámou byl
v kole pořád.
Když hodiny odbíjely půlnoc, uvědomila si dívka svůj slib daný holoubkům, že
přesně v tento čas odejde ze zámku a vrátí se k nimdomů. Než jí princ stačil donést
sklenici vody, o kterou požádala, byla pryč.
Popelka se ve světnici odstrojila, šaty barvy oblohy schovala do staré truhlice
po mamince. To už přijely i macecha s Dorou a chtěly, aby jim posloužila. Na dně
dívčina srdíčka však klíčila radost, že mohla tančit s princem. A i když musela ještě
pracovat, v duchu byla stále na úžasném bále.
O Popelce – 4
Pohádky od maminky 2, © NovaDida, spol. s r. o., 2012, texty napsala Dagmar Pernická,
