Sedlák večer s vozem přijel a odevzdal nakoupené věci své ženě. Pak zašel za
Popelkou a předal jí potají svůj dárek. Tři lískové oříšky. Dcerka poděkovala
a schovala si je do zástěry.
Domem se už zase nese známý panovačný hlas: „Popelko, kde jsi, potřebujeme
tě. Dělej, nemehlo!“ Popelka se jen točí kolemsestry amacechy, nemá žádný oddech,
kdyby mohla aspoň na chvilku složit ruce do klína. Tu žehlí šaty, tam našívá volán,
hledá sponky, češe vlasy, čistí boty. Konečně! Už jsou připraveny k odjezdu. Popelka
sepjala ruce a prosí: „Mohla bych jít také na ples? Pozvánka přece platí pro všechny.
Jen nahlídnu okénkem a hned zase půjdu.“
Macecha se utrhla: „Tak na ples se ti zachtělo! Alou, tady budeš přebírat hrách
smíchaný s čočkou. A až se vrátíme, ať je všechno v pořádku. Jinak tě potrestám!“
Nakonec ještě vzala džber plný popela a nasypala ho na hromádku. Všechno
promíchala. Ať to má těžší.
Dora se za zády svématky Popelce posmívá, jak dopadla. To tak, aby nakonec jela
s nimi na ples. Patří přece ke kamnům do kuchyně, a ne do vznešené společnosti!
Ze dveří vyšly matka s dcerou v šustivých hedvábných sukních a za Popelkou
se ani neohlédly. Chtějí získat prince jako ženicha a s ním i jeho veliké bohatství. To
by bylo šperků, vějířů a vůbec parády. Matka vidí Doru na trůně jako královnu!
O Popelce – 2
Pohádky od maminky 2, © NovaDida, spol. s r. o., 2012, texty napsala Dagmar Pernická,
