Následující den se Popelka těšila na další ples, chtěla prince zase vidět. To ostatně
i macecha a Dora, které si nepovídaly o ničem jiném, než o krásné princezně
a jejích šatech. Přitomse šňořilynabál. Popelka tišeplnila rozkazypanovačnématky
a sestry a zasněně se usmívala.
Ani tentokrát neminula dívku spousta rozkazů a nařízení. Jako práci navíc zase
dostala přebírání veliké hromady hrášku a čočky smíchané s popelem. Popelka
si sedla na zem a začala třídit zrnko po zrnku. Otevřeným oknem vlétli za ní do
pokoje holoubci kamarádi: „Vrkú, Popelko, vezmi si lískový oříšek, najdeš v něm
dárek. Rychle se obleč a pospěš si na zámek. Nezapomeň odejít včas. My ti rádi
pomůžeme!“
Druhý oříšek skrýval šaty barvy červánků. Popelka se ustrojila, vsedla do kočáru
a jela za princem. S ním protančila zase celý ples. Cítila přitom, že si spolu stále více
rozumí. Přesně o půlnoci zmizela. Taktak dorazila domů a sotva si vzala obyčejné
šaty, už tady bylymatka aDora. Měly neznámé princezně za zlé, že očarovala prince.
Nemohly s ním prohodit ani slovo, protože o nikoho jiného nestál.
Kdyby tak věděly, o kom mluví!
O Popelce – 5
Pohádky od maminky 2, © NovaDida, spol. s r. o., 2012, texty napsala Dagmar Pernická,
