Popelka si smutně sedla k hromádce a začala oddělovat zrnka. Nesmyslná práce jí
bude trvat dlouho do noci. To ještě musí vymést kamna, uklidit ten nepořádek po
fintivých dámách, vyžehlit šaty na zítřek. Kdypak se vyspí?Ťuk, ťuk! Co to? Holoubci,
o které se Popelka starala, se slétli, a když jim otevřela, rovnou si to míří k hrášku
a čočce a vrkají: „Vrkú, my to za tebe uděláme. Ty si rozlouskni jeden oříšek a jdi na
zámecký ples. Vrkú, vrkú.“
Popelka pochopila pokyn holoubků v okamžiku, kdy z rozpůleného oříšku
vypadly šaty blankytné jako nebe. Radostí se jí zatočila hlava. Půjde na ples! Učesala
se, oblékla a vyšla z domu na zámek.
Na prahu nevěřila svým očím. Před brankou čekal na krásnou dívku kočár
tažený hnědákem. Kočí se uklonil a otevřel Popelcedvířka. Ta se ještě jednouotočila
a zamávala na své milované holoubky a také jim znovu poděkovala.
Dívka vsedla do kočáru s erbem tří oříšků a s tlukoucím srdcem se vydala na
zámek. Popelka vypadá jako princezna, ale pořád to je ta hodná a milá dívka, která
kolem sebe šíří dobro.
Jestlipak ji na konci cesty potká štěstí?
O Popelce – 3
Pohádky od maminky 2, © NovaDida, spol. s r. o., 2012, texty napsala Dagmar Pernická,
