Na jednom bohatém statku žil spokojeně sedlák se svou ženou. Ta však nečekaně
zemřela a zanechala muži na starost dcerku. Jak už to bývá, sedlák na ženskou
práci nestačil, a než se sešel rok s rokem, přivedl domů vdovu s vlastnímděvčetem.
Ukázalo se, že obě byly lenivé, panovačné a hádavé. Sedlák pracoval celé dny na
poli, nevěděl, co se doma děje, a tak padla celá tíha starostí na jeho dceru. Aprotože
musela pečovat i o oheň v kamnech a vymetat je od sazí, vynášet popel, začaly jí
macecha s dcerou Dorou posměšně říkat Popelka. A tak to zůstalo. Všechny úkoly
Popelka plnila, nikdy neodmlouvala, statečně snášela všechny ústrky nevlastní
matky. Ba ani otci si nikdy nestěžovala, neboť věděla, že by se tím trápil.
Na nedalekém zámku chtěli král a královna oženit svého syna. Podle
obyčeje uspořádali tři plesy, aby si princ mohl vybrat nejkrásnější dívku
z celé říše. Už i vrabci na střeše si cvrlikali tuto novinku, když macecha poručila
muži, aby jel na jarmark a nakoupil tam látky a šperky.
„A co tobě, Popelko?“ zeptal se otec. „Přines něco, co ti zavadí o nos,“ poprosila
Popelka. Nevlastní sestra se jí začala smát, ale ona se na tatínka mile usmála:
„A dávej na sebe pozor. Brzy se vrať. Šťastnou cestu.“
O Popelce – 1
Pohádky od maminky 2, © NovaDida, spol. s r. o., 2012, texty napsala Dagmar Pernická,
