8 / 36
8
®
• Kouzelná krabice
– v ní máme uložen vybraný soubor obrázků. Děti musí vědět, které obrázky jsme
do krabice vložili – mohou je vkládat společně s námi nebo i samy. Pak hrajeme hry typu:
– Co je to?
> ukážu kartu
– Co je to?
> děti hádají pomocí otázky
Ist das der/die/das…?
Vzhledem k tomu, že rody podstatných
jmen v němčině nejsou shodné s češtinou, je nezbytné, aby učitel ve svém projevu důsledně používal
členy, aby si žáci tento gramatický jev zautomatizovali, i když je sami zatím aktivně nepoužívají.
– V ruce držím obrázek, který začíná na…
(
učitel řekne písmeno, foném
). Děti při tom nevidí, co učitel
drží.
– Tahle věc je k…
– učitel nazve činnost nebo účel, pro který se daná věc používá. (
Diese Sache ist
für die
Schule.
Diese Sache ist
zum Schreiben
.) Pro konkrétní uhádnutí lze přidat i další vlastnosti. Při této hře
dětem udělá radost, když jim uhodnutý obrázek dáme – mohou tak sbírat body. Jakmile děti zvládnou
systém hry, mohou učitele u Kouzelné krabice vystřídat.
• Vláček
– Sedíme v kruhu (nejlépe na koberci). Hromádku karet položíme obrázky dolů na víko od
krabice nebo tác (to bude vláček). Žáci jeden po druhém berou kartu, položí ji před souseda a ptají se.
Otázka –
Was ist das?
Tuto aktivitu můžeme hrát nejprve s určitým členem. Poté s neurčitým v různých variantách.
Otázka –
Was ist das? Ist das ein…?
– tak, aby odpověď byla kladná. V dalším kole tak, aby odpověď
byla záporná.
A potom už střídáme kladné a záporné odpovědi. Děti si tento postup rychle osvojí a potom mohou
hrát ve skupinách. Jak se rozšiřuje slovní zásoba, tak na vláčku roste náklad.
V této i předchozí aktivitě si děti zvykají na použití neurčitého a určitého členu a ukládají si do paměti
slovíčko přímo se členem.
Máme-li více sad karet, mohou děti tyto hry
hrát ve skupinách
a učitel jen monitoruje jejich práci.
Nácvik se tak stává intenzivnějším i z pohledu nácviku výslovnosti, kterému je třeba věnovat trpělivou
pozornost.
• Kreslicí diktát
– učitel diktuje názvy obrázků, které děti již umí. Lze je kombinovat s čísly i barvami. Po
skončení diktátu si děti mohou obrázky zkontrolovat navzájem mezi sebou nebo pomocí karet, které
umístíme na magnetickou tabuli.
Při kreslení děti slyší ucelené pojmy (např. ein schwarzer Bär, zwei braune Schlangen…), které si jako
celek ukládají do paměti. Tento postup je analogický přirozené výuce mateřského jazyka.
• Slovní spojení
– spojíme karty z různých témat, např.
barva+ věc / číslo+ věc / číslo+barva+ věc
. Karty
rozložíme na stůl nebo na zem a děti podle diktátu hledají příslušné kombinace. V počáteční fázi učení
nedokážou tvořit gramaticky korektní spojení, proto je necháme tato spojení pouze vyhledávat. Pokud
by spojení tvořily, vyžadujeme zpočátku správnost pouze obsahovou. Učitel může v rámci hry zopako-
vat spojení ve správném znění.
• Prvotním „čtením”
nazýváme čtení podle obrázků, kdy děti nečtou slova, ale obrázky poskládané
do slovních spojení. V němčině je vhodné používat zpočátku jednoduché věty v kombinaci podstatné
jméno + přídavné jméno v přísudku
, s vlastnímdoplněním slovesa v jednotném či množném čísle. Při hře
můžeme využít jen samostatné obrázky, od kterých oddělíme slova, nebo celé karty, kdy žáci vnímají
společně s obrázkem i jeho psanou podobu.