Bože, jsem já to ale chytrý Šedivec, však o mně říkají ostatní vlci ze smečky,
že ne nadarmo jsem jedl vtipnou kaši.
Se lstivým úsměvem vlk počkal, až pekaři dopečou dobroty, a opatrně
vklouzl do pekárny. Ta vůně! Na policích byly vyrovnány do řad vánočky,
koblihy, křehké rohlíčky – srdce se na ně jen smálo! Ale Šedivec pro to
nemá pochopení, vždyť on takové věci nejí. Strčil do pytle smoukou pracku
a raduje se nad výsledkem. To je ono. A kůzlátka teď přelstí.
To už ťuká zvesela na okno a říká:
„Kůzlátka, robátka,
otevřete vrátka!
Jsem vaše maminka,
mám plná vemínka.
A ukazuje tlapu. Je bílá od mouky, ale kůzlátka mu nevěří.
„Ba ne, ty nejsi naše maminka, ta má tenčí hlásek. Ty mluvíš jako sud.
Ty jsi vlk,“ odhalilo nejstarší kůzle Šedivce. Hromdo police, zase se jimněco
nelíbí!
O neposlušných kůzlátkách – 4
Pohádky od maminky 3, © NovaDida, spol. s r. o., 2013, texty napsala Dagmar Pernická,
Vrátila jsem se z louky voňavé,
nasekla jsem tam travičky
pro své milé kozičky.“
