Brzy na jaře se staré koze narodila tři běloučká roztomilá kůzlátka: dvě
kozičky sestřičky a bratříček kozlík. Zpočátku pořád spali, proto jejich
maminka mohla spokojeně chodit na pastvu a nemusela se starat, co se
doma děje. Koza na ně byla právem pyšná a měla je moc ráda.
Kůzlátka rostla jako z vody a sílila, pomalu objevovala okolní svět
a byla na něj velmi zvědavá. Začala i trochu zlobit, pošťuchovat se mezi
sebou, takže je jejich maminka musela občas i pokárat. Když odcházela
na pastvu, vždy si je svolala a se zdviženým kopýtkem, aby dodala svým
slovům větší vážnost, říkávala: „Děťátka moje, teď odcházím, ale brzy se
zase vrátím. Donesu vám mlíčko a trávu. Buďte hodné! Můžete si spolu
hrát ve světnici. Dávejte na sebe pozor, nikomu neotvírejte dveře, ani okna
na škvírku, víte, že v lese žije zlý vlk a zle by se vám vedlo, kdyby vás chytil.
Ale když poslechnete maminku, nic se vám nestane.“
Jednoho dne zase stará koza potřebovala odejít. Kůzlátka se s ní
loučila: hlavičky i s malými růžky zvědavě hleděly na maminku, která jim
připomínala, aby opravdunikomuneotvíraly, byly potichu a dávaly si pozor
na hladového vlka. Slyšela prý, že jej viděla ostatní zvířátka, jak obcházel
obydlí a číhal jako lovec na svou chvilku. „Pa, děti moje, a nezlobte. Vlka
k nám domů nepusťte!“
O neposlušných kůzlátkách – 1
Pohádky od maminky 3, © NovaDida, spol. s r. o., 2013, texty napsala Dagmar Pernická,
