Au, au, ten můj upilovaný jazyk hodně bolí! Ale tentokrát se nedámpoznat
a vlk zaťukal zlehýnka na dveře a volá hlasem co možná nejtenčím:
„Kůzlátka, robátka,
moje běloučká děťátka!
Otevřete mi dveře na petlice,
Vlk zpívá líbezně a jemně tak, že to kozičky zmátlo. Nejstarší kozlík se
podíval po očku na své sestry a řekl: „Holky, co když to je naše maminka?
Ta má přece tenký hlásek a já slyším, že je to ona.“
„Není,“ odpověděla prostřední, „víte, co nám říkala – neotvírat nikomu!
A naše husy kejhají nějak podivně.“„Ale maminka bude smutná, když ji teď
neposlechneme,“ špitlo nejmladší kůzle.
Tak se chvilku dohadovali, ale touha vidět maminku a dostat dárky
byla větší, než varovný hlas uvnitř, který jim říkal, že to tak není, že by si
měli vzpomenout na to, co říkala koza. Do jejich myšlenek zazněl zase ten
vemlouvavý hlas: „Kůzlátka, robátka…“
O neposlušných kůzlátkách – 6
Pohádky od maminky 3, © NovaDida, spol. s r. o., 2013, texty napsala Dagmar Pernická,
nemusíte se bát vlka více!
Už jsem se k vám vrátila…“
