Jak je krásný les v létě! Zvláště, je-li takové čerstvé ráno, které uvítalo
Červenou Karkulku. Na listech se třpytí kapkami rosy sítě pracovitých
pavoučků, koruny stromů zní zpěvem švitořivých ptáků a zrzavé veverky si
zvědavě prohlížejí Karkulku, která jde za babičkou. Děvčátko ale opravdu
nemůže pospíchat, když má tolik zajímavého kolem!
Karkulka se chvilku dívala na pana datla a myslela si, že spolu nosí
stejnou červenou čepičku. Musí se doma zeptat, zda mu neušila maminka
také i tu jeho. To by byla legrace!
A před Červenou Karkulkou se otevřela vysekaná paseka plná pařezů,
ale i voňavé mateřídoušky, barevných květin i sotva zasazených malých
smrčků. Kdybych tak natrhala kytici pro babičku! I maminka by mě
určitě za ten nápad pochválila. Kopretiny a zvonečky patří k babiččiným
oblíbeným.
A Karkulka sešla z cesty. To ještě netušila, že ji pozorují tmavé záludné
oči. Jako správný tichošlápek sledoval Karkulku už delší dobu vlk.
O Červené Karkulce – 2
Pohádky od maminky I, © NovaDida, spol. s r. o., 2011, texty napsala Dagmar Pernická,
