Mezitím se svým psem Rafem chodil po lese hajný Zajíc. Už od rána
měl takové divné tušení, že se něco stane a že by měl hledat vlka. V lese
nikoho a nic neviděl, tak si řekl, že se zastaví za babičkou na kus řeči a na
kus bábovky. Popřeje jí k narozeninám.
Když přicházel k chaloupce, Raf větřil a byl neklidný. Štěkal směrem
ke stavení. Hajný si řekl, že opatrnosti není nikdy dost, proto velmi měkce
našlapoval, aby jej nebylo slyšet. U chaloupky ani živáčka, i když velmi
dobře vnímal to divné ticho, jako by se něco stalo. A chtěl zaťukat na
okno. Když se podíval přes sklo dovnitř, málem hlasitě zakřičel, neboť
nemohl uvěřit svým očím. A co vidí?
V posteli leží vlk s obrovským břichem, hvízdá mu v čumáku a chrápe
na celé kolo. Tady je něco v nepořádku, že on spolkl babičku?
Hajný vešel potichu do pokoje a loveckým nožem rozpáral vlkovi
břicho. Z něj vyšla nejen unavená babička, ale i Karkulka.
Obě vděčně děkovaly za svůj život zachránci.
O Červené Karkulce – 7
Pohádky od maminky I, © NovaDida, spol. s r. o., 2011, texty napsala Dagmar Pernická,
