A už je tady babiččina chaloupka, vlk se chystá provést hrozný čin.
Rozmysli si dobře, co uděláš. Všechno se ti může, vlku, vrátit.
Babička zatím nic netuší a čte si. Knížky, ty má totiž nejraději, proto
dnes zůstala déle v posteli. Hezky se jí četlo, byla celá ponořená do příběhu,
když vtom ťuk, ťuk.
„Kdopak přišel?“ volá babička.
„To jsem já, Karkulka, přišla jsem ti popřát k narozeninám,“ snaží se vlk
napodobit dívčí hlas. „Karkulko, mám radost, že jsi tady, pojď dál.“
Babička zvedla oči od knížky, a než si uvědomila, že to není Karkulka,
vlk se k ní přiblížil na jeden krok a otevřel tlamu. Chramst!
Tak a je to, vlk je opět spokojený sám se sebou. Spolkl babičku. A musí
počkat na Karkulku. Chce ji obelstít tím, že si bere stařenčinu noční košili, na
hlavu si vší silou narazil bílý krajkový čepeček a ještě si vzal na nos brýle.
Vlk si lehl do babiččiny postele. Knihu si samozřejmě nečte, protože
číhá na Karkulku.
O Červené Karkulce – 5
Pohádky od maminky I, © NovaDida, spol. s r. o., 2011, texty napsala Dagmar Pernická,
