V jednom útulném domečku žila se svou maminkou moc hezká
holčička, které všichni říkali Červená Karkulka. Na svých světlých
dlouhých vlasech totiž nejraději nosila červený čepeček, který jí
maminka ušila, a k tomu přidala sukni, punčošky i střevíce stejné barvy.
Karkulku měl každý rád, protože se chovala vždy přátelsky, zdvořile
a dokázala vykouzlit na tváři takový úsměv, že hned člověk zapomněl na
starosti a myslel si, jaké je to milé děvče.
Jednoho dne při snídani maminka řekla: „Karkulko, babička právě slaví
narozeniny, zajdeš za ní, vezmeš naše dárky. I to perníkové srdce, které
jsme spolu včera upekly.“
Karkulka se zaradovala, protože u babičky se jí vždy líbilo.
„A Karkulko, nemusím ti snad připomínat, že máš jít jen po lesní
cestě. V žádném případě nesmíš sejít. Všude číhá nebezpečí,“ varovala
maminka.
Karkulka kývla, jakože souhlasí se vším, co slyšela, ale v duchu už byla
u babičky. Dala mamince pusu na rozloučenou, vzala košík plný dobrot
a šla. Tak se těšila, že na svůj slib brzy zapomněla.
O Červené Karkulce – 1
Pohádky od maminky I, © NovaDida, spol. s r. o., 2011, texty napsala Dagmar Pernická,
