Smolíček se postupně vzpamatovával z leknutí. Jelen ho uložil do postýlky.
Dvanácterák usedá ke Smolíčkovi. Než mu řekne pohádku na dobrou noc,
chce mu připomenout, že poslouchat se musí: „Smolíčku, prosil jsem tě, abys
jezinkámneotevíral. Atys jepřece jenpustil dovnitř.Varoval jsem, že těodnesou.
Co kdybych tě nenašel? Teď bys byl nešťastný.“ Smolíček se na jelena díval
a myslel si, že má pravdu. A ty jezinky byly podivné babizny, kdoví, co by mu
udělaly! Kdyby ještě jednou přišly, jistojistě jim neotevře, nepozve je dále.
I kdyby slibovaly modré z nebe!
Pomalu se mu začínají klížit víčka a sen usedá na čelo. Jelena už slyší jen
z dálky, jak říká: „Zítra ráno odcházím daleko na pastvu. Neotvírej! Počkej na
mě, až se vrátím. Dobrou noc, Smolíčku. Kéž by sis vzpomněl, až bude čas.“
O Smolíčkovi – 4
Pohádky od maminky 4, © NovaDida, spol. s r. o., 2013, texty napsala Dagmar Pernická,
