V pokoji měl chlapec hračky, a tak se bavil. Ani se nepodíval oknem na palouk.
Tam je ale živo! Tři divoženky – zlomyslné jezinky bezinky.
Kdesevzaly, tusevzaly. Rozčechranévlasyplnévětrupotichusedomlouvají,
jak se dostat do chaloupky za Smolíčkem. Z toho nekouká nic dobrého. Jsou
vychytralé, vědí, jak na děti. A už nahlížejí klíčovou dírkou a sladkými slovíčky
líbezně lákají chlapce:
„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám svou světničku,
jen dva prstíčky tam strčíme,
jen co se ohřejeme,
hned zase půjdeme.“
Smolíček slyší vábivé hlasy zvenčí. Vzpomněl si ale na jelena, comupřikázal.
Ne, neotevře, dokáže jelenovi, že je velký a umí poslouchat.
Jezinky jsou zklamané, ještě chvíli se točí po palouku a pak zmizí.
O Smolíčkovi – 2
Pohádky od maminky 4, © NovaDida, spol. s r. o., 2013, texty napsala Dagmar Pernická,
