Když se večer jelen vrátil, pochválil Smolíčka: „Dobře, žes neotevřel, jezinky by tě
odtáhly do skály.“
Druhý den se vydal jelen zase na dalekou cestu. Smolíčka upozornil, že zlé
jezinky bezinky se mohou zase vrátit. Pozor na ně! Smolíček si proto hraje uvnitř
domku se svým dřevěným jelínkem. A už slyší hlasy jako med:
„Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku,
jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme.“
A jedna z jezinek dodává: „Takový hodný chlapec. Rády bychom se s ním
poznaly, viďte, sestry?“ Ano, ano, křičí jedna přes druhou. Ony nejsou takové, jak
měvaroval jelen. Smolíčekmalounkootevřel dveře. Nejdříveseveškvírceobjevily
křivé prsty, pak se všechny zatočily okolo Smolíčka, hodily na něj připravenou síť
a už v ní chlapce unášejí. Utíkají horem pádem, aby byly co nejdříve v jeskyni.
Smolíček volá:
„Za hory, za doly, mé zlaté parohy, kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka jezinky pryč nesou!“
Jelen uslyšel chlapce a přiběhl na pomoc. Vzal ho jezinkám a odnesl domů.
O Smolíčkovi – 3
Pohádky od maminky 4, © NovaDida, spol. s r. o., 2013, texty napsala Dagmar Pernická,
