Vývoj didaktických pomůcek

Didaktické pomůcky a jejich role ve vzdělávání

Cílem pedagogiky bylo, je a jistě i nadále bude nalézt a formulovat normy a metody, které povedou k efektivní výchově a vzdělávání. To celé bez zbytečně vynaloženého času i energie dětí, ale i vyučujících.

Historický vývoj didaktiky

Vývoj didaktiky sahá daleko do historie. Už v dílech Platona nebo Aristotela se můžeme mimo jiné dočíst, že požadavky na vzdělávací činnosti byly i soustavnost výchovné práce a také požadavek přiměřené aktivity vychovávaného žáka. Jan Amos Komenský rozpracoval pojem didaktika ve svém velkém díle Didactica magna do celých 33 kapitol. On sám zdůrazňoval, že je velmi žádoucí, aby se učilo příkladem a praxí. Aby byly poznatky pro žáka trvalé a uchoval si je v živé paměti, Komenský zdůrazňuje nezbytnost opakování a procvičování. Komenského metody vyvolávají i dnes živý ohlas a mnoho pedagogů se jím inspiruje.

Jean-Jacques Rousseau, francouzský autor pedagogického románu Emil, čili o vychovávání, veřejně kritizoval způsob vzdělávání v 18. století a to, že žáci ve škole pouze poslouchají výklad učitele a jsou jen málo aktivní anebo nejsou aktivní vůbec. Doporučoval, aby dítě do 12 let čerpalo poznatky ze svého okolí, a pak aby na jejich základě získávalo vědomosti ve škole. Rousseau upřednostňoval zaměřit pozornost na dítě a na jeho vlastní aktivitu.

Didaktické pomůcky a jejich využití si také musely projít značným vývojem a také notnou dávkou pochopení – a to především z toho důvodu, že nejde o zbytečnosti. Byly doby, kdy se spíše dbalo na to, aby se žák naučil více samotného textu, než aby si vše „osahal“ a vyzkoušel. Nejvíc se ale naučí zkoušením, praxí, opakováním téhož jinými způsoby. A týká se to dětí i dospělých jakéhokoliv věku.

„Pomůcky napomáhají zopakování učiva jiným způsobem, tím napomáhají jeho pochopení a upevnění v paměti,“ říká učitelka Lenka Máchová. „Proces učení pouze za použití učebnic je svým způsobem nudný, vede k pasivitě a pozornost a bystrost otupuje a vytrácí se. Vhodně zvolené pomůcky naopak posilují vnímání vysvětlovaného problému i z jiného úhlu pohledu, často ho přibližují praxi a podporují jeho trvalejší zapamatování. Je ale naprosto nutné mít takové pomůcky, na které se dá spolehnout, které byly opravdu navrženy člověkem znalým situace, aby přibližovaly problematiku vhodným způsobem. Rádi proto investujeme do kvalitně zpracovaných materiálů namísto amatérských na internetu stažených kopií – ty jsou často nekvalitní a není možné s nimi pracovat přesně, opakovaně a názorně.“

Krásným příkladem kvalitní pomůcky pro opravdu malé školáky je například Česká obrázková abeceda s ilustracemi od akademické malířky Zdeňky Krejčové, kterou vyvinula renomovaná didaktická společnost NovaDida. Obrázek na každé z 28 karet koresponduje se začátečním písmenem předmětu. Přidá-li ke každému písmenu učitel nebo rodič i říkanku, kde se objevují slova začínající právě tím písmenem, o to snadněji se dítě písmenka naučí.

Didaktické pomůcky s písmeny potom nádherně doplňují karty s barvami Barvy kolem nás. Každá z 10 karet formátu A2 je sladěna do jednoho barevného formátu. Každá jedna barva je vyobrazena věcmi z každodenního života kolem nás. Karty Abecedy i Barev jsou zalaminované a tudíž je děti i učitel mohou opakovaně pokreslit či popsat podle toho, jakým způsobem je chtějí využívat – jako doplněk výkladu nebo jako základ hry, která slouží k procvičení probrané látky.

Didaktické pomůcky existují samozřejmě i pro jiné obory a předměty, pro starší děti i studenty v dospělém věku. NovaDida dbá na jejich kvalitní vizuální a grafické zpracování, které je právě základním prvkem názornosti a tím i možnosti různých využití – jako doplňku klasické výuky, jako podkladu ke hře, ke skupinové práci či k soutěžím i jako mnemotechnické pomůcky. Didaktické pomůcky musejí vznikat z inciativy a návrhu samotných didaktiků a učitelů – jejich neustálé testování v praxi a ověřování funkčnosti je nedílnou součástí procesu vzniku sortimentu NovaDida. Jen tak se na jejich kvalitu a pomoc dá spolehnout.

Dnešní výuka by bez didaktických pomůcek již ani nemohla existovat. Když se dítě učí pouze holý text, ač kvalitní a nabitý informacemi, kapacita jeho paměti nepojme celou informaci. Není bezedná a musí si ponechat místo i pro jiné informace. Holé texty nikdy nenahradí dětem pět smyslů, které jsou připraveny informace vnímat, a čím více se jich při jejich přijímání využije, tím hlouběji zůstanou uloženy a připraveny k použití, až je dítě bude potřebovat.