Beseda s gymnazisty

 

Beseda s gymnazisty

Příští týden tě čekám u nás na gymnáziu. Říkala mi do telefonu jedna z mých kolegyň, učitelka češtiny a dějepisu a zároveň autorka několika desítek didaktických pomůcek, které jsme společně vytvořily.

Bude těch studentů trochu víc, víš, druhou třídu by mrzelo, že tě nemohli vidět a slyšet. Tak to uděláme v aule, bude tam 60 studentů 1. ročníku.

Přeběhl mi mráz po zádech. Puberťáci. Tak tohle nemůžu zaujmout. Všichni moji známí, kteří mají zkušenosti se současnými nebo bývalými puberťáky, mě odrazovali. Roznesou tě na kopytech, připrav se!

Ještě v autě jsem přemýšlela, co bych jim tak asi mohla říct, tedy kromě práce ve vydavatelství. Chtěla jsem jim předat i něco víc, nějakou myšlenku, která by je mohla zaujmout a třeba i změnit jejich postoje a názor. Tak moc potřebuje naše současná společnost mladé lidi plné energie. S vizemi do budoucna, s přínosem… Tak moc se o nich špatně mluví. Jsou takoví? Opravdu?

Když jsem vstoupila do školy, jakoby ze mě rázem spadlo napětí. Jejich škola je i budovou podobná mému gymnáziu v Olomouci – Hejčíně. Začalo zvonit. Přestávka. Chodby se zaplnily studenty. Na obličej mi přirostl úsměv a vrátila jsem se v čase zpátky. Sladkých šestnáct!

Aula už byla téměř plná. Myslím, že si vzhledem k mé výšce nikdo ani nevšiml, jestli jsem studentka z vedlejší třídy, nebo ta paní vydavatelka, co bude přednášet.

Začala jsem mluvit. Rozhodla jsem se, že budu mluvit tak, jak mi „zobák narostl“. A mělo to úspěch. Studenti jako pěna, že by byl slyšet i špendlík, trocha vtipu, radosti, vzpomínek. Debata, otázky. Moje i jejich.

Mluvila jsem o životních hodnotách, o tom, co je důležité pro výběr budoucího povolání, o smyslu života. O bohatství, úspěchu a štěstí. O konzumní společnosti. O technických výdobytcích současné společnosti a nutnosti harmonizace. O skutečných reálných vztazích a virtuálních vztazích na facebooku… O základních vzorcích chování. O pohádkách. O knihách. O informacích v tomto světě. O hledání pravdy a smyslu života…

Byla jsem nadšená. Naše mladá generace není ztracená, jen potřebuje více kontaktu s realitou a my dospělí jim ji musíme zpřístupnit. Osobní zkušenost je velmi důležitá. Setkání s úspěšnými lidmi, pochopení, že jsou to úplně normální lidé, kteří šli za svou vizí a něco dokázali. Mladá generace potřebuje reálné hrdiny a potřebuje si na ně „sáhnout“ Opravdu jsou skuteční?

Poslední slova Steva Jobse

Došel jsem až na vrchol úspěchu ve světě byznysu. V očích druhých je můj život nejspíš ztělesněním úspěchu. Nicméně mimo práce mám jen málo radosti. Na konci je bohatství jen aspektem života, kterému jsem přivykl. Když teď ležím na nemocniční posteli a promítám si celý svůj život, uvědomil jsem si, že všechno to uznání a bohatství, na kterém jsem si tolik zakládal, zbledlo a ztratilo význam tváří v tvář blížící se smrti.

Ve tmě se dívám na zelená světla strojů, které mě udržují při životě a slyším jejich mechanické bzučení. Cítím, jak se blíží dech boha smrti. Teď už vím, že když nakumulujeme dostatečné bohatství, aby nám vydrželo po zbytek života, měli bychom usilovat i o něco dalšího, co s bohatstvím nesouvisí. Mělo by to být něco mnohem důležitějšího: možná vztahy, nebo umění, snad sen z mládí…

Bezuzdné následování bohatství nás promění v pokřivené bytosti, jako jsem já. Bůh nám dal smysly a možnost cítit lásku v srdci každého, ne iluzi, kterou přináší bohatství. Bohatství, jež jsem vyhrál v mém životě si, nemůžu vzít s sebou. Mohu si odnést jen vzpomínky vysrážené láskou.

To je skutečné bohatství, které vás bude následovat, doprovázet a dodávat vám světlo a sílu k tomu jít dál. Láska může cestovat tisíce mil. Život nemá žádné omezení. Jděte tam, kam chcete jít. Dosáhněte výšin, kterých chcete dosáhnout. Je to všechno ve vašem srdci a ve vašich rukou.

IMG_1259

IMG_1253IMG_1258IMG_1276